Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči je bývalý průmyslový objekt a jedinečný doklad historie, architektury, parního strojírenství a čištění odpadních vod.
Areál s dominantou secesní budovy nabízí unikátní podzemní prostory včetně původních technologií.
Výstavba Staré čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči proběhla v letech 1901 až 1906 a jedná se o poslední článek systematické stokové sítě v Praze.
Výstavba čistírny byla dokončena v roce 1906 a 27. června 1906 byl zahájen zkušební provoz.
Vodoprávní kolaudace čistírny se konala ve dvou termínech v roce 1907 a 1908 a kolaudační výměr byl vydán 15. ledna 1909.
Celkové náklady na stavbu čistírny vč. technologie byly 2 331 778 rakouských korun.
Projekt kanalizace i návrh technických parametrů čistírny vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley.
Proces mechanického čištění odpadní vody se v bývalé pražské čistírně odpadních vod dělil na tři hlavní části. Splašky nejprve protékaly tzv. mřížovím, tedy pevnými česlemi, kde docházelo k odstranění hrubých nečistot, které se následně ručně stíraly.
Dalším stupněm bylo usazování štěrku a písku v lapáku písku o délce 34m, délce 12m a o užitečné hloubce 5–6m.
Písek se následně odčerpával pomocí pískové pumpy do pračky písku.
Konečným stupněm čištění bylo usazování jemného kalu v 10 usazovacích nádržích dlouhých 87m, širokých 5,52m a hlubokých 2,7m a jeho odčerpávání kalovými čerpadly do kalojemů na Císařském ostrově popř. přímo do kalové lodi.
Kalová loď sloužila k dopravě kalů pro využití jako hnojiva.
K dalšímu strojnímu vybavení čistírny patří dva parní stroje a kotle.
Jako hlavní zdroj energie sloužily do 20. let 20. století, kdy v čistírně došlo k elektrifikaci a dále už byly využívány jen pro protipovodňová čerpadla.
Zvýšený přítok odpadních vod po vytvoření Velké Prahy vyvolal potřebu modernizace čistírny, která proběhla v roce 1927.
Cílem bylo zvýšení kapacity čisticího procesu, kdy byla postavena nová česlovna s již strojně stíranými česlemi typu DRORR, nový trojdílný lapač písku a další čtyři usazovací nádrže.
V roce 1928 pak byla prodloužena trať polní dráhy pro dopravu materiálů na Císařský ostrov.
Další rekonstrukce proběhla v roce 1947, ale čistírna již v té době kapacitně nestačila a část vody odtékala nečištěná do Vltavy.
Proto bylo v roce 1954 rozhodnuto o stavbě nové Ústřední čistírny odpadních vod Praha, která byla dokončena v letech 1966–1967.
Nádrže Staré čistírny odpadních vod však byly využívány pro manipulaci s kalem až do roku 1983.
V roce 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku, v roce 2010 za národní kulturní památku a od roku 2016 byl budově udělen certifikát „kotevní bod organizace Evropské cesty průmyslového dědictví“ (ERIH) a Stará čistírna se prosadila mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy.
více fotografií u mě v galerii na: https://galerie.fotopixely.cz/index.php?/category/356