Jen málokdy se člověk dostane tak hluboko pod město, aniž by jel metrem.
V květnu 2025 se ale otevřela výjimečná možnost: projít se místy, kde metro teprve vzniká.
Den otevřených dveří na stavbě linky D nabídl pohled do podzemí, které zatím znali jen projektanti, horníci a stavební technika.
V rámci prohlídky bylo možné projít staveniště prvního úseku rozestavěné trasy, který spojuje budoucí stanice Olbrachtova a Pankrác D, a to nejen na povrchu, ale právě hluboko pod zemí.
Trasa prohlídky měřila přibližně 1,6 km a vedla tunelem v hloubce kolem 30 metrů pod povrchem.
Sestup do prostor budoucí stanice Olbrachtova začínal nenápadně – dočasným schodištěm, které návštěvníky oddělilo od běžného městského ruchu.
Čím níž se šlo, tím víc se měnila atmosféra: denní světlo mizelo, střídalo ho pracovní osvětlení a prostor se začal uzavírat do syrových betonových tvarů.
V podzemí se návštěvníci pohybovali raženými tunely, které dnes ještě nemají finální podobu.
Místo obkladů a dlažby tu jsou vidět ostění, kotevní prvky, výztuže a stopy po razicích pracích.
Stěny tunelů nejsou hladké – nesou jasné známky toho, že vznikaly postupně, po metrech, s neustálým zajišťováním okolní horniny.
Na fotografiích jsou patrné propojky mezi tunely, technologické niky i rozšířené prostory budoucích stanic.
Právě tyto „nehotové“ části stavby působí nejsilněji – dávají vyniknout měřítku celé konstrukce.
Člověk si uvědomí, že metro není jen kolej v tunelu, ale komplexní podzemní systém, který musí pojmout lidi, technologie, kabely, vzduch i bezpečnostní prvky.
Výrazným tématem byly také stavební stroje, bez nichž by podobná stavba vůbec nebyla možná.
V úzkých tunelech a rozšířených sálech bylo možné vidět speciální podzemní mechanizaci – kompaktní nakladače, transportní vozíky, vrtací soupravy nebo techniku pro betonáž a manipulaci s materiálem.
Na snímcích z podzemí tyto stroje nepůsobí masivně, jak bychom čekali z povrchových staveb ale přesně naopak – jsou přizpůsobené práci v omezeném prostoru, často nízké, úzké, ale technicky velmi sofistikované.
Jejich úkolem je nejen přesouvat materiál, ale také pracovat s přesností na centimetry, protože každý zásah do okolní horniny musí být pečlivě kontrolovaný.
Zvláštní pozornost poutaly prostory budoucích stanic v oblasti Pankráce a Olbrachtovy.
Zatímco v hotovém metru vnímáme stanici jako samozřejmý celek, tady bylo možné vidět její „anatomii“: odkryté konstrukce, nosné prvky, budoucí eskalátorové tunely i technologické místnosti.
Fotografie zachycují monumentální objem podzemních sálů, které zatím působí spíš jako industriální katedrály než dopravní stavby.
Teprve časem se tyto prostory zaplní obklady, světly a proudy cestujících. Dnes ale ukazují surovou fázi stavby, kdy je metro ještě hlavně inženýrský projekt.
Den otevřených dveří nebyl jen technickou exkurzí.
Byl především možností pochopit město jinak – jako živý organismus, který se rozšiřuje i směrem dolů a fotografie z této akce mají dokumentární hodnotu právě proto, že zachycují přechodnou fázi: okamžik mezi plánem a hotovým dílem.
Metro D je často zmiňováno v souvislosti s termíny, rozpočty a politickými debatami.
Tady ale dostalo konkrétní podobu: v betonu, oceli, hlíně, strojích a lidech, kteří v podzemí pracují.
Až jednou budou soupravy metra D jezdit plné cestujících, jen málokdo si vzpomene na surové tunely, bláto na podlaze a stavební stroje v hlubinách.
O to cennější je možnost vidět a zaznamenat metro ještě dřív, než se stalo metrem.
více fotografií u mě v galerii na: https://galerie.fotopixely.cz/index.php?/category/558