V malém parku Holubička na Klárově, poblíž stanice metra Malostranská, byla od 8. listopadu 2022 představena instalace sedmi betonových miniatur — zmenšenin vybraných pražských brutalistických staveb z druhé poloviny 20. století.
Cílem této sochařské mikroměsto-instalace bylo nově zpřítomnit architekturu, která je pro mnoho lidí spjatá s dobou minulou — některé budovy existují dodnes, jiné už byly zbourány, další zůstaly jen jako utopické koncepty.
Rozbití částí miniatur není akt vandalismu, ale záměrného „demolování“.
Autor chtěl tímto gestem vyjádřit, že brutalistické stavby — a s nimi celý kulturní i architektonický odkaz — jsou křehké. Architektura, která v sobě nese břemeno minulosti, může snadno zmizet nebo být zapomenuta.
Bohužel instalace nebyla trvalá — oficiálně bylo ukončení projektu na Klárově oznámeno na 18. srpna 2025. Park čekají v následujících letech úpravy.
Každá z miniatur reprezentovala jiný typ budovy, jinou urbanistickou funkci či osud — tím vzniklo komplexní „mikroměsto paměti“.
Obchodní dům Kotva
Známý obchodní dům z 70. let — reprezentuje komerční a obchodní funkci města. Připomíná každodenní život v socialistické Praze.
Hotel Praha
Legendární hotel, dnes již zbouraný — miniatura připomíná, že některé ambiciózní projekty prošly i svým koncem. Symbol zániku i ztráty paměti.
Žižkovská televizní věž
Jeden z výrazných brutalistických objektů Prahy — jeho miniatura v parku představuje technickou a utilitární architekturu, která formovala panorama města.
Emauzský klášter
Budova citlivá historií a přestavbami — v instalaci symbolizuje křehkost paměti, proměnlivost funkcí a někdy i kontroverzní osud.
Ústřední telekomunikační budova Žižkov tzv. „Mordor“
Reprezentuje komunikační infrastrukturu — miniatura upozorňuje, že i domy, které sloužily modernímu účelu, mohou zmizet nebo ztratit svůj status.
Státní banka československá na Smíchově
Betonová, bunkrovitá architektura instituce – symbol ekonomické a státní moci, která ovlivňovala každodenní život. V parku je reprezentována jako součást urbanistického celku.
Košířské superstruktury
Utopický/nejerealizovaný koncept Karla Pragera – uvádí do hry měřítko budoucnosti a možnost, co mohlo být, ale nebylo. Připomíná architektonické sny i frustrace.
Tyto miniatury tvořily nápaditý kombinovaný urbanistický a sochařský celek — připomínku doby, kdy brutalistická architektura formovala Prahu, ale i reflexi nad tím, co se z té minulosti dochovalo, co zmizelo, a co zůstalo jen jako idea.
Instalace v Holubičce ukázala, že brutalistická architektura pražské poválečné epochy může být vnímána nově — nejen jako „socialistické památky“ nebo kontroverzní betonové domy, ale jako součást městské identity, architektonického dědictví a paměti.
Pomohla otevřít diskusi o hodnotě těchto staveb, o křehkosti času a o tom, co jsme ochotni zachovat, co změnit — a co snad znovu obnovit.
více fotografií u mě v galerii na: https://galerie.fotopixely.cz/index.php?/category/186