Věznice je významnou památkou připomínající léta teroru dvou totalitních režimů minulého století a ojedinělý takto zachovaný objekt svého druhu. V počátcích první Československé republiky zde byli izolováni dělníci usilující o lepší sociální práva. Za protektorátu zde byla uvězněna řada českých vlastenců a protifašistických bojovníků. Popravovat se zde začalo po druhé světové válce, kdy ve věznici probíhaly retribuční soudy. V padesátých letech, v době procesů inscenovaných komunistickou mocí, se stala místem utrpení stovek lidí z řad politické opozice i lidí zcela nevinných. Ve věznici přináležející k budově krajského soudu byli lidé trýzněni a vyslýcháni způsobem, který si v ničem nezadal s vyšetřovacími metodami gestapa. Dosvědčují to svědectví těch, kteří tamní hrůzou prošli, i zápisy z úředních protokolů. Zdi, které jsou přímými svědky událostí, na které bychom neměli zapomenout, dodnes chátrají a zůstávají nejrozsáhlejším doposud neopraveným veřejným objektem v centru města. Jedinou připomínkou toho, co se za zdmi věznice dělo, je v současnosti skromný pomník se jmény devětadvaceti popravených, zastřelených a umučených.