V nenápadné obci stojí dům, který měl být symbolem hrdosti. Dnes je spíš symbolem zapomnění. Byl postaven roku 1928 jako kulturní památník rodákovi obce.
Ten, jak prozrazuje nápis nad jevištěm, složil melodii k písni Kde domov můj, která se později stala českou státní hymnou. Premiéra zazněla roku 1834 ve Stavovském divadle v rámci hry Fidlovačka.
Z nenápadné divadelní písně vyrostl symbol národní identity – melodie, která přežila monarchii, války i rozdělení státu.
V obci ale na svého rodáka nezapomněly. Ve 20. letech se místní složili na reprezentativní budovu, která měla být kulturním centrem i trvalou připomínkou slavného jména. Po desetiletí se tu hrálo divadlo, konaly plesy i obecní slavnosti.
Dnes je však realita jiná. Opuštěná budova chátrá a její technický stav je vážný. Střecha dlouhodobě zatéká, vlhkost proniká do nosných konstrukcí. Omítka opadává ve velkých kusech, fasádu křižují hluboké trhliny. Okna jsou rozbitá nebo provizorně zakrytá, rámy vyhnilé. Balkon nad vstupem působí spíš jako hrozba než jako ozdoba.
Uvnitř je situace ještě tíživější: sál, kdysi centrum společenského dění, pohlcuje vlhko a plíseň. Podlahy se místy propadají, elektroinstalace je zastaralá a nefunkční. Objekt je dlouhodobě bez využití a bez pravidelné údržby, což devastaci jen urychluje. Každá další zima znamená nový zásah mrazu a vody do už tak oslabené konstrukce.
Oprava by si vyžádala desítky milionů korun. Vlastník, kterým je krajský úřad, proto rozhodl o demolici. Místo kulturní obnovy má přijít zánik.
Je v tom hořká ironie. Dům věnovaný autorovi melodie „Kde domov můj“ dnes sám přichází o svůj domov.
Kontrast mezi slavnou hudbou, kterou zná celý národ, a tichem rozpadající se budovy je až symbolický. Otázka nezní jen, zda má smysl zachraňovat starý dům. Spíš – jak zacházíme s pamětí míst, odkud naše příběhy vzešly.
Možná brzy zůstane jen prázdná parcela. A vzpomínka.
více fotografií u mě v galerii na: https://galerie.fotopixely.cz/index.php?/category/700